Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Doporučené postupy je zkrácený název pro klinické doporučené postupy.

Klinické doporučené postupy (KDP), doporučené diagnostické a terapeutické postupy nebo jen zkráceně doporučené postupy jsou odborné návody určené pro lékaře v praxi na podporu jejich klinického rozhodování. Vytvářejí se zpravidla pro závažné klinické problémy a nemoci, kde je potřeba standardizace postupů. Ne vždy je ovšem v praxi u individuálních pacientů možné přísně postupovat podle doporučených postupů. Odpovědnost za zvolený postup u individuálního pacienta vždy leží na lékaři. Ten také svůj postup zdůvodňuje ve zdravotnické dokumentaci. Viz také klinický.

Terapeutické okno je rozmezí dávky léku (resp. jeho koncentrace v určité části těla), které účinně léčí dané onemocnění, aniž by lék měl toxický účinek. Léky mající široké terapeutické okno se vyznačují dostatečným rozdílem mezi dávkou, která má léčebný efekt, a dávkou, která je již pro organismus nebezpečná. Obzvláště na pozoru je potřeba mít se u léků, které mají úzké terapeutické okno (ty jsou vždy na lékařský předpis). Příklady takových léků jsou digoxin, lithium a warfarin. Poznámka: V přeneseném slova smyslu se výraz „terapeutické okno“ používá i v souvislosti s léčbou cévní mozkové příhody (CMP). V tomto kontextu se jedná o časové rozpětí mezi vznikem CMP a zahájením reperfuzní terapie. „Terapeutické okno“ v tomto případě neznamená dávku léku, nýbrž drahocenný čas: čím dříve je zahájena léčba, tím vyšší má pacient šanci na přežití a záchranu mozkových buněk (a tím i na co nejúčinnější prevenci vážného poškození mozku). Uvádí se, že optimální období pro trombolytickou léčbu je během prvních 4,5 hodin od nástupu příznaků; individuálně lze toto „terapeutické okno“ v případě intraarteriální trombolýzy prodloužit až na (maximálně) šest hodin.

Diagnostická kritéria jsou souborem příznaků a výsledků různých vyšetření, které se používají při diagnostice v běžné klinické praxi jako vodítko pro péči o jednotlivé pacienty. Diagnostická kritéria jsou obecně široká a musí odrážet různé rysy onemocnění (jejich heterogenitu) s cílem přesně identifikovat co nejvíce lidí s daným onemocněním. Vzhledem k této složitosti může být proces vývoje a validace diagnostických kritérií poměrně náročný. Viz také diagnostika.

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Diagnostická metoda je metoda nebo vyšetření, které se používá k diagnostice nějakého onemocnění nebo stavu (např. úrazu). Příkladem diagnostických metod jsou různé zobrazovací metody, měření krevního tlaku, měření tělesné teploty apod. Viz také diagnostika.

Výživová doporučení pro obyvatelstvo jsou již několik desetiletí vydávána ve většině průmyslově vyspělých zemí a průběžně jsou aktualizována. V České republice výživová doporučení navrhuje Společnost pro výživu, zabývá se jimi rovněž Státní zdravotní ústav. Viz také výživa.

Doporučení pro pohybovou aktivitu mohou posloužit jako vodítko při volbě vhodné intenzity a rozsahu pohybové aktivity. Odpověď na otázku, jaké množství pohybové aktivity je ideální, aby byla co největším přínosem pro lidské zdraví, lze najít v různých doporučeních. Zdravého množství pohybu lze dosáhnout nejen cíleným tréninkem a sportováním, ale i různými pohybovými aktivitami v každodenním životě. Obrázek: Doporučení pro pohybovou aktivitu dospělých (18–65 let). Kromě toho existují i doporučení pro pohybovou aktivitu dětí předškolního věku (3–6 let), dětí a dospívajících (6–18 let), seniorů (nad 65 let), žen během těhotenství a po porodu, a dospělých s chronickými onemocněními. Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky (upraveno podle Rakouských doporučení pro pohybovou aktivitu). Viz také pohybová aktivita.